Standard

Minimální standard vzdělávání v sociální práci ASVSP

Standard byl naposledy aktualizován k 6. 5. 2021, lze jej stáhnout zde: standard_asvsp_6_5_21

Obsah:

Preambule
STRUKTURA DISCIPLÍN MINIMÁLNÍHO STANDARDU VZDĚLÁVÁNÍ ASVSP
Komentovaný návrh obsahu studia
  1. Filozofie a etika
  2. Úvod do sociologické teorie
  3. Psychologie v sociální práci
  4. Teorie a metody sociální práce
  5. Odborná praxe
  6. Supervize
  7. Metody a techniky sociálního výzkumu
  8. Právo v sociální práci
  9. Sociální politika
  10. Sociální norma a rizikové jevy
  11. Menšinové skupiny
  12. Zdraví a nemoc
C. Poznámky ke komentovanému návrhu obsahu studia

Preambule

Vzdělávání v sociální práci v České republice vychází z evropských hodnot svobody a solidarity a důrazu na lidská a občanská práva. Je založeno na pojetí sociální práce, které formulovala Mezinárodní federace sociálních pracovníků:

„Sociální práce je na praxi založená profese a akademická disciplína, která podporuje sociální změnu a rozvoj, sociální soudržnost a posílení a osvobození lidí.

Pro sociální práci jsou zásadní principy sociální spravedlnosti, lidských práv, kolektivní zodpovědnosti a respektu k rozmanitosti. Zapojuje lidi a struktury, aby se zabývali životními těžkostmi a výzvami a zvyšovali životní pohodu. Opírá se přitom o teorie sociální práce, společenských a humanitních věd a o místní znalosti.“ (Definice odsouhlasená Mezinárodní federací sociálních pracovníků (2014) a Mezinárodní asociací škol sociální práce v červenci 2014.)

Sociální práce považuje za svůj klíčový princip respekt k lidské důstojnosti. Usiluje o mezilidskou a občanskou angažovanost. Zaměřuje se na interakce, které podporují sociální soudržnost a změnu k lepšímu. Posiluje člověka v jeho svobodě a rozvoji. Činí tak prostřednictvím vzdělávání v sociální práci a sociálních pracovníků samotných s využitím jejich schopnosti spolupracovat s rozmanitými lidmi, kulturami a obory.

Základem profesní identity sociálního pracovníka, jeho způsobilosti vykonávat profesi sociální práce v praxi, výuce a bádání, je pracovníkova osobní, profesní a sociální zodpovědnost a věrnost uvedeným hodnotám. Profesní identitu a způsobilost získává pregraduálním nebo vyšším odborným vzděláváním s oporou v Minimálním standardu vzdělávání Asociace vzdělavatelů v sociální práci (ASVSP). V profesní identitě je pak celoživotně upevňován vzděláváním, reflektovanou praxí a členstvím v profesních sdruženích.

Smyslem Minimálního standardu vzdělávání v sociální práci ASVSP (dále jen Standard) je vymezit očekávanou minimální kvalitu studijních programů v oblasti vzdělávání sociální práce. Standard proto definuje rámcové obsahy výuky a získané kompetence nutné pro formování profesní identity a pro výkon profese sociálního pracovníka. Zároveň dává dostatečný prostor pro odbornou profilaci jednotlivých škol a jejich profesní orientaci na specifická témata sociální práce.

Reflexe naplňování Standardu vede ke zvyšování kvality vzdělávacích programů v sociální práci.

Asociace vzdělavatelů v sociální práci, vědoma si významu vzdělání pro identitu sociálních pracovníků a výkon profese sociální práce, vytváří Minimální standard vzdělávání v sociální práci jako nepodkročitelnou normu a metodický nástroj pro členské školy.

STRUKTURA DISCIPLÍN MINIMÁLNÍHO STANDARDU VZDĚLÁVÁNÍ ASVSP

Pojetí je formulace rámce disciplíny, kterým se vztahuje k sociální práci. Poskytuje názornou představu o zaměření jednotlivých disciplín a určující znaky obsahu jejich výuky.

Cíl – konkrétní stanovení, k jakému výsledku výuka vede z pozice vzdělavatele (předpokládaný výsledek vzdělávání, o který disciplína usiluje)

Hodnoty a postoje, ke kterým je student veden.

Výstupní charakteristiky – dovednosti (umí), znalosti (zná), kterými se vyznačuje absolvent vzdělávání v konkrétní disciplíně – vzdělávací cíle spjaté s absolvováním disciplíny (jsou pak obsaženy i v profilu absolventa).

Propojenost disciplín Minimálního standardu vzdělávání ASVSP

Obsah jednotlivých disciplín se propojuje v komplexní celek, který sleduje předmět zájmu sociální práce, tj. sociální interakce, které podporují sociální změnu a rozvoj, sociální soudržnost a posílení a osvobození lidí.

Revize Minimálního standardu vzdělávání ASVSP

Standard je průběžně reflektován a upravován, reaguje na potřeby rozvoje oboru a jeho identity, a to prostřednictvím činnosti pracovních skupin ASVSP. Změny Standardu podléhají schválení Valnou hromadou členů ASVSP.

Komentovaný návrh obsahu studia

Dále uvedená minimální koncepce obsahu studia sociální práce předpokládá, že odbornou kvalifikaci pro samostatný výkon sociální práce je možné získat minimálně tříletým pomaturitním studiem. Tento typ vzdělání je možné v současné době získat studiem na vyšších odborných školách a studiem bakalářských nebo magisterských programů vysokých škol. Koncepce minimálního standardu vzdělávání v sociální práci dále předpokládá, že vedle obecně akceptovaného minima školy studentům nabízejí specifickou část svého studijního programu. V zájmu zajištění průhlednosti vztahu mezi disciplínami, které jsou dány minimálním standardem, a osobitým profilem jednotlivých škol je třeba, aby každá škola sociální práce deklarovala své specifické zaměření v profilu absolventa.

1. Filozofie a etika

1.1 Filozofie

Pojetí

Předmět Filozofie uvádí do filozofického myšlení způsobem umožňujícím hlubší proniknutí do povahy vztahu člověka a světa, vztahu člověka k člověku, tedy i do hlubší povahy sociální práce, jejího společenského rozměru a zaměření na člověka. Prostřednictvím vybraných témat seznamuje studenty s filozofickými problémy, které mají význam pro teorii i praxi sociální práce a umožní jim získat kritický náhled na zavedené koncepce. Předmět rovněž ukazuje studentům smysl filozofického tázání obecně a přivádí je k hlubšímu promýšlení cílů sociální práce ve vztahu k vlastnímu životnímu postoji.

Cíl výuky

Cílem předmětu Filozofie je umožnit studentům osvojit si kritické myšlení na základě vybraných témat evropské filozofické tradice a reflektovat vlastní postoje se zřetelem k jejich uplatnění v praxi.

Cílové kompetence

Student rozumí tomu, v čem spočívá filozofický pohled na svět, má elementární přehled o základních etapách evropské filozofie v kontextu kulturně historického vývoje. Dokáže charakterizovat hlavní filozofické problémy a pojmy, které mají vztah k člověku a k sociálně-politickým tématům. Student je schopen rozeznat formální správnost jednoduchých argumentací, vystihnout jejich předpoklady a závěry a aplikovat tuto schopnost v praxi.

Obsah

  • Pojem filozofie
  • Klíčové otázky a problémy evropské filozofie, se zvláštním přihlédnutím k problematice sociální práce (např. filozofické tázání z oblasti metafyziky, filozofie poznání, logiky, estetiky, filozofie náboženství)
  • Vybrané otázky filozofické antropologie (např.: člověk jako osoba, tělo, duše, duch; důstojnost člověka; lidská svoboda; člověk ve vztahu; čas a konečnost lidské existence; utrpení a nemoc)
  • Vybrané otázky sociální a politické filozofie (např.: jednotlivec, společnost, kultura, stát, sociální konflikty, moc a diskriminace, demokracie, totalitarismus, rasismus, lidská práva, práce a volný čas)
1.2 Etika

Pojetí

Předmět Etika uvádí do obecné etiky jako do jedné z filozofických disciplín a výrazně ji doplňuje o profesní rozměr a o aplikace na konkrétní etické problémy typické pro sociální práci. Předmět nabízí studentům možnost reflektovat vlastní hodnoty a postoje ve srovnání s hodnotami profesního rámce sociální práce a informovaně přistupovat k řešení etických problémů a dilemat z oblasti praxe sociální práce. Tím předmět přispívá k mravní kompetenci v osobním a profesním životě.

Cíl výuky

Cílem předmětu Etika je vést studenta k rozeznání etických problémů, které praxe přináší, ke schopnosti specifikovat a formulovat odůvodněné cesty k jejich řešení a ke kritické orientaci v etických kodexech a lidskoprávních dokumentech. Vést ke schopnosti reflektovat chování, jednání, postoje, motivy a povahu institučního či strukturálního rámce z hlediska morální kvality.

Cílové kompetence

Student rozumí tomu, v čem spočívá etická reflexe, etický problém či dilema. Je schopen reflektovat profesní i osobní hodnotovou orientaci, posoudit rozličná východiska různých hodnotově postavených etických přístupů a identifikovat je v příslušných právních, lidskoprávních a profesních dokumentech. Orientuje se v hlavních etických teoriích a jejich aplikacích na konkrétní příklady. Je s to zohlednit etické aspekty při hledání zodpovědného rozhodnutí a jednání.

Obsah

  • Co je to etika (základní pojmy, jejich vztahy, rozdělení etiky, vztah etiky k dalším disciplínám – např. k sociální práci, psychologii, právu, antropologii, religionistice…)
  • Vybrané pojmy etiky (např.: dobro, správnost, povinnost, autonomie, hodnota, ctnost, účel, prostředek, spravedlnost, svědomí, vina)
  • Povaha etických norem a způsoby jejich vzniku a zdůvodnění
  • Základní etické teorie a jejich aplikace (např.: etika ctností, hédonismus, utilitarismus, přirozený zákon, společenská smlouva, etika povinnosti, etika spravedlnosti, etika péče)
  • Etika v sociální práci (profesní etika; etické aspekty sociální práce; hodnoty v sociální práci; etické kodexy v sociální práci a příslušné české i mezinárodní lidskoprávní dokumenty; etická dilemata v sociální práci apod.)
  • Lidská práva jako rozhraní práva a mravnosti: vztah k zodpovědnostem a povinnostem
  • Morální přesvědčení a etické kodexy v kontextu pluralitní a multikulturní společnosti a globálního světa
1.3 Doporučení pro výuku
  • Výuka filozofie by měla předcházet etice.
  • Kromě přednášek je vhodné využít pro filozofii i etiku seminární formu výuky, v níž mají studenti prostor pro diskusi, prezentaci samostudia, interpretaci a komentáře nastudovaných textů, práci v malých skupinách apod.
  • Je vhodné zadávat písemné práce, jejichž obsahem je filozofická nebo etická reflexe vybraného tématu, problému či dilematu zejména v kontextu sociální práce.

2. Úvod do sociologické teorie

Pojetí

Sociologie jako věda zabývající se studiem sociálního života v jeho nejrůznějších formách patří k základním disciplinám studia sociální práce. Je produktem moderní společnosti a je reakcí na stále se zvyšující složitost života jedince i skupin a společnosti jako celku. Vycházíme-li z názoru Petera Bergera, že „sociologie je jakási teorie sociální práce“ pak seznámení se s hlavními teoriemi a sociologickým pojmoslovím povede k pochopení a porozumění společenským jevům a procesům. Obecné celospolečenské procesy souvisí s životem jedinců a skupin. Sociální interakce, komunikace, sociální skupiny a procesy v nich probíhající, sociální normy a systémy sociální kontroly, problematika sociální nerovnosti a další témata přispějí k lepší orientaci studentů ve složité sociální problematice a umožní jim získat náhled a nástroje na řešení konkrétních situací.

Cíl výuky

Seznámit studenty s hlavními sociologickými teoriemi, kategoriemi, pojmy a procesy tak, aby získali nástroje k pochopení základních i specifických společenských procesů a jevů. Přiblížit studentům sociologickou literaturu a zprostředkovat nejnovější sociologické poznatky, které jsou dobrým nástrojem pro porozumění moderní vysoce ambivalentní společnosti a porozumět lépe sobě i jiným. Vysvětlit souvislosti mezi sociologií a oborem sociální práce a naučit je využívat sociologické poznatky pro svou práci.

Cílové kompetence studenta

Znalosti

  • sociologie jako věda, předmět studia, sociologický přístup, sociologická imaginace
  • metody sociologického zkoumání a jejich využití v sociální práci
  • podstata hlavních sociologických teorií a jejich aktuální význam, současné sociologické myšlení
  • souvislosti mezi přírodou, kulturou a společností, kultura jako základní sociologický koncept, rozmanitost kultur, vývojové typy společností, náboženství a sekularita
  • proces socializace, jeho etapy a mechanismy, fáze vývoje jedince, životní cyklus, resocializace
  • sociální interakce a komunikace, bariéry komunikace, masová komunikace
  • sociální struktura, sociální skupiny, typy skupin, členství ve skupinách, sociální role, sociální pozice, sociální status
  • rodina jako specifická sociální skupina, alternativy k manželství a rodině
  • systém sociální kontroly, normy a hodnoty, sociální instituce, sociální deviace, duševní choroba, zločin, organizovaný zločin
  • pohlaví a sexualita, identita a sexualita, nerovnost z hlediska pohlaví, gender – ženská a mužská studia, zdraví a nemoc, problematika stárnutí, smrt
  • etnická struktura společnosti, rasismus, nacionalismus, multikulturalismus, diskriminace a integrace, vývoj interetnických vztahů
  • sociální stratifikace, moc a nerovnost, sociální mobilita, sociální exkluze, chudoba, státy a vlády, demokracie a totalitarismus
  • práce a ekonomický život, moderní organizace, vzdělání a kulturní reprodukce
  • sociální změna, sféry, faktory a aktéři sociální změny, revoluce a sociální hnutí, globální a lokální změny a jejich důsledky, ekosociologie a socioekologie
  • sociologie a sociální praxe, sociální problémy očima sociologie

Dovednosti

  • orientuje se v sociologické literatuře
  • rozumí výsledkům sociologických šetření
  • aplikuje sociologické poznatky do své praxe v sociální práci s komunitou a se skupinou
  • aplikuje sociologické poznatky v oblasti sociálního plánování
  • dokáže sestavit a aplikovat projekt šetření v terénní sociální práci
  • poskytuje adekvátním způsobem výsledky své práce sociologické odborné veřejnosti
  • dokáže spolupracovat v týmu na koncipování případových studií

Doporučení pro výuku:

Přednášky vhodně doplňovat cvičeními v seminářích, a to především prací s výsledky sociologických šetření, jejich analýzou a aplikací výsledků na problematiku sociální práce, samostudiem, četbou odborné literatury a časopisecké produkce.

3. Psychologie v sociální práci

Pojetí

Psychologie v sociální práci patří k odborným disciplínám, jejichž poznatky se využívají ve vzdělávání a při výkonu sociální práce.

Právní a etický rámec pro standard psychologie v sociální práci tvoří rovnost lidí v důstojnosti a právech a další důrazy českého právního a etického prostředí, jak jsou vyjádřeny v Preambuli Minimálního standardu a též např. v Etickém kodexu psychologické profese.

Psychologie vznikala v souvislostech západního individualistického světa. Tradičně se zajímá o osobu. Zaměřuje se na psychiku jedince, to znamená především na já jedince, jeho myšlení, prožívání, jednání/chování. V tomto smyslu psychiku zkoumá, objasňuje, předpovídá a ovlivňuje.

Standard Psychologie v sociální práci zastává pojetí osoby vymezované vztahy a vzájemnou závislostí s ostatními osobami ve sdíleném mezilidském prostředí. Osoba se nemá jakkoli redukovat. Každého je třeba pojímat v souvislostech (např. v kontextech hodnot, přesvědčení o světě, tělesnosti, vývoje a též v kontextu situace, případně vzájemného vztahu).

Kromě sociálně-ekologického paradigmatu se odvolává též na perspektivu odolnosti, která v sociálních naukách a praxi převládla v prvním desetiletí našeho tisíciletí.

Cíle výuky

Budoucí sociální pracovník má umět spolupracovat s psychologem při vědomí vlastní profesní identity a limitů profese.

Výuka psychologie v sociální práci si proto klade za cíl:

  • Seznámit s psychologickým myšlením a možností aplikovat uspořádané poznatky o jednání/chování, prožívání a myšlení lidí v sociálních interakcích.
  • Porozumět chování/jednání, prožívání a myšlení osoby (včetně vlastní) v dynamických sociálních interakcích jako „člověku v (konkrétní) situaci“, „člověku na (životní) cestě“ a „člověku při spolupráci s ostatními“.
  • Získat odpovídající dovednosti reflexe pro vlastní působení v sociálních interakcích.

Student/ka zastává (hodnoty, postoje, přesvědčení):

  • hodnoty a zásady sociální práce včetně reflexe hodnot osobních,
  • pozici angažovanosti pro sociální spravedlnost, solidaritu a rovnost v důstojnosti a právech a pro vlastní osobní a profesní rozvoj,
  • pozici způsobilosti pro rozmanitost včetně reflexe vlastních stereotypů a dovednosti nahlížet sebe v konkrétních pracovních vztazích,
  • perspektivu odolnosti, vyjadřovanou mimo jiné důrazem na síly a zdroje jednotlivců, rodin a skupin,
  • perspektivu začlenění, vzájemnosti, spolužití a spolupráce,
  • pozici respektu k osobám druhých i osobě vlastní a zohledňuje přitom práva, vůli a preference všech osob (viz např. Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením),
  • perspektivu intersubjektivity.

Student/ka zná (znalosti):

  • základní a kulturně-historicky zakotvené psychologické představy (psychologická paradigmata) o způsobech, jakými člověk odpovídá na požadavky (mezilidské) situace, jakými sleduje svoje životní cíle a jakými spolupracuje s ostatními,
  • vybrané funkce jáství ve vztahu k sobě (identita, sebeřízení, sebeúcta, sebehodnocení, svědomí, vůle, charakterové síly a ctnosti, stud, rozhodování včetně podporovaného) a jejich vývoj,
  • vybrané funkce jáství ve vztahu k druhým (sociální poznávání – vcítění, heuristické zkratky, stereotypy; vina, soucit, prosociální chování; moc, vliv, intimita, blízkost, vzájemnost) a jejich vývoj,
  • vybrané funkce jáství ve vztahu ke světu (preference, hodnoty, regulační těžiště) a jejich vývoj,
  • základní představy o duševním zdraví a klasifikaci duševních poruch včetně teorie zotavení a klasifikaci funkční schopnosti disability a zdraví,
  • základní představy o fungování malých (rodina, tým) a velkých (veřejnost, dav) lidských skupin,
  • porozumění významu rodiny a dalších socializačních prostředí pro tvorbu základních vztahových a komunikačních vzorců.

Student/ka umí (dovednosti):

  • vyhledávat psychologické poznatky, rozpoznávat jejich odbornou kvalitu a využívat je pro kritickou reflexi psychologických zjištění,
  • popsat sebe i druhého v odpovědi na konkrétní (mezilidskou) situaci a v životním směřování s ohledem na funkce já ve vztahu k sobě, druhým a světu,
  • popsat sebe i druhého, rodinu/skupinu při spolupráci (popsat zastávaná přesvědčení, vztahy moci a blízkosti, popsat síly a zdroje, reflektovat sebe ve vztahu),
  • využívat poznatky o jedinci a sociálních skupinách v metodách sociální práce (např. při přípravě případové konference či destigmatizační kampaně),
  • zohledňovat souvislosti včetně kontextů vývojového, genderového a kulturního při popisu odchylek od normy,
  • reflektovat vlastní přesvědčení ve vztahu k normě a normalitě.

Doporučení

Uvedená disciplína Psychologie v sociální práci je provázána s dalšími odbornými předměty – např. Teoriemi a metodami sociální práce, Filozofií a etikou, Sociologií, Psychosociálním výcvikem, případně dalšími formami sebezkušenosti v oblasti komunikace a vztahů – předpokladem je tedy multidisciplinarita v rámci odborné přípravy studentů. Výuku Psychologie v sociální práci zajišťuje psycholog.

4. Teorie a metody sociální práce

Pojetí

Teorie a metody sociální práce (TMSP) jsou páteří studia sociální práce, přičemž sociální práce je zde chápána jako vědní disciplína a profese s multiparadigmatickým teoretickým zázemím a bohatým historickým kontextem.

Standard Teorie a metody sociální práce je založen především na hodnotách: lidská práva, respekt k lidské diverzitě, sociální spravedlnost, právo na sebeurčení, participace a společenská odpovědnost. Důraz je kladen na principy: princip jedinečnosti (klienta i jeho situace), princip subsidiarity a princip týmové, multidisciplinární a vnitrodisciplinární spolupráce.

Standard TMSP pojímá sociální práci jako profesi účinně podporující interakce mezi lidmi a jejich sociálním prostředím (na mikro, mezo i makro úrovni) s důrazem na zapojování lidí a sociálního prostředí do řešení problémů a zlepšování životní pohody/ životního zvládání.

V rámci výuky jsou studující seznamováni s ambivalentním posláním sociální práce – tedy s její pomáhající i kontrolní rolí, které se studující učí reflektovat. Vyučované teorie a metody sociální práce se musí vztahovat k profesionálnímu výkonu pomoci i kontroly. Mezi důležitá témata, s nimiž jsou studující v TMSP seznamováni, patří mimo jiné postupná sociální změna a rozvoj, sociální soudržnost a zmocňování. Součástí výuky je rozvoj odpovědnosti studujících za udržení hranic v rámci vztahů s klienty či s jinými subjekty, za vlastní profesní rozvoj a za péči o sebe sama v profesní roli.

Výuka TMSP je založena jak na teoretickém vzdělávání, tak i na praktické přípravě, probíhá v řadě vzájemně provázaných předmětů/kurzů a praktických cvičení.

Cíl

Studující jsou vedeni k tomu, aby sociální práci pojímali jako specifickou profesi a akademickou disciplínu (odlišnou od jiných pomáhajících profesí), aby se se svou profesí identifikovali a zodpovědně prosazovali její dobré jméno.

Výuka směřuje k získání těchto cílových charakteristik absolventů a absolventek:

Postoje

  • Respektuje základní lidská práva a ctí hodnoty sociální práce,
  • projevuje respekt ke klientovi, usiluje o rovnoprávné vztahy mezi lidmi bez jakékoliv diskriminace,
  • pokládá harmonické a stabilní sociální vztahy za žádoucí součást sociálního vývoje a pokojného soužití, podporuje lidi při zapojení do společnosti, podporuje jejich pocit sounáležitosti a spoluodpovědnosti za společné sociální cíle a hodnoty,
  • je připraven/a zapojovat se a ovlivňovat fungování orgánů, institucí a politik, které systémově ovlivňují předpoklady a výkon sociální práce,
  • nese odpovědnost za svá rozhodnutí, je si vědom sám sebe jako nástroje sociální práce, uvědomuje si svoje silné a slabé stránky,
  • postupuje ve své praxi (sebe)reflektujícím způsobem, ctí hodnoty týmové a interdisciplinární spolupráce,
  • podporuje samostatnost klienta a pomáhá mu na cestě ke změně při využití jeho kapacit a zdrojů,
  • je připraven/a pracovat systematicky na svém profesionálním rozvoji.

Znalosti

  • Chápe sociální práci jako vědní disciplínu a praktickou profesi s bohatým historickým kontextem,
  • chápe kontext podmínek výkonu SP,
  • zná hodnoty a etické principy sociální práce jako profese,
  • zná zásady tvorby profesionálního vztahu sociálního pracovníka a klienta (rozumí se jedinec, rodina, skupina a komunita)
  • zná profesionální způsoby kontroly i pomoci v sociální práci,
  • zná klíčové teoretické přístupy (psychodynamické, behaviorální, humanistické, existenciální a systémové teorie a přístupy) a paradigmata sociální práce, z nich vyplývající praktické teorie a metody, nástroje a techniky sociální práce,
  • zná svou profesní roli a principy spolupráce i v multioborovém prostředí v nejlepším zájmu klienta v mikro, mezo a makro kontextu,
  • orientuje se v systému státní správy a samosprávy a v síti veřejných služeb,
  • orientuje se v hodnocení kvality sociální práce.

Dovednosti

  • Umí aplikovat hodnoty a principy etiky sociální práce při jejím výkonu a reflektovat vyplývající etická a jiná dilemata,
  • je schopen hájit lidská práva, umí rozeznávat projevy oprese a diskriminace a působit proti nim,
  • umí vytvářet, rozvíjet, ukončovat a evaluovat vztahy s klienty sociální práce s respektem k osobě klienta, a to v kontextu pomoci i kontroly na základě akceptace a vzájemné spolupráce,
  • rozvíjí účinnou komunikaci včetně vyjednávacích a mediačních komunikačních přístupů,
  • umí účinně podporovat interakce mezi lidmi a jejich sociálním prostředím (na mikro, mezo i makro úrovni) s důrazem na zapojování lidí a sociálního prostředí do řešení problémů a zlepšování životní pohody/ životního zvládání,
  • umí kriticky používat metody a techniky sociální práce v praxi,
  • orientuje se v situaci a potřebách klienta, umí je vyhodnocovat, vytvářet a přehodnocovat plán intervence a realizovat vhodný způsob intervence na základě akceptace a vzájemné spolupráce,
  • reflektuje svůj výkon profese sociální práce.

Podmínky

1. Studující si v rámci příslušných předmětů osvojí základní teoretické znalosti potřebné k výkonu profese sociální práce (kritérium: Teoretická osnova výuky odpovídá výše uvedenému „pojetí“ okruhu).

2. Studující mají možnost procvičit dovednosti z oblasti teorií a metod sociální práce v rámci vzdělávání (kritérium: V popisu vzdělávacího programu, ve studijních oporách apod. lze dohledat, jak budou vybrané znalosti osvojovány a dovednosti procvičovány).

3. Studující mají možnost si v rámci vzdělávání osvojit reflexivní a kritické myšlení (kritérium: Z popisu vzdělávacího programu/kurikula výuky či studijních opor vyplývá, že výuka zahrnuje prostor pro kritickou reflexi).

4. Prokazatelně se pracuje s kazuistikami – (kritérium: Z popisu vzdělávacího programu/kurikula výuky či studijních opor vyplývá, že výuka zahrnuje prostor pro práci s kazuistikami, např. V rámci kazuistického semináře).

5. Součástí vzdělávacího programu je nácvik komunikačních dovedností včetně vyjednávacích komunikačních dovedností.

Doporučení (není vyžadováno MS):

1. Vyučující vystudoval studijní program v oblasti vzdělávání sociální práce, vyučující mají aktuální kontakt s výkonem sociální práce.

2. Škola využívá individualizované nástroje podpory reflexe a individualizovaného učení, které přispívají k vrůstání studujících do role sociálních pracovníků. Jsou jimi zejména:

  • učení nápodobou pod odborným vedením na pracovištích, kde studující vykonává odbornou praxi,
  • supervize,
  • mentoring,
  • individuální i skupinový tutoring,
  • metodické vedení,
  • kazuistické semináře,
  • výcviková skupina (komunita).

  1. Odborná praxe

Pojetí

Odborná praxe je nedílnou součástí studia sociální práce, zprostředkovává studujícím[2]zkušenost s výkonem sociální práce a umožňuje jim získávat profesní identitu.

Základní principy jsou:

  • individualizovaný přístup ke studujícím, který podporuje jejich osobnostní zrání a profesní růst
  • partnerství a aktivní participace všech zúčastněných stran (studující – škola – pracoviště)
  • vzájemné hodnocení všech zúčastněných stran

Odborná praxe tvoří minimálně 25 % z celkové hodinové dotace výuky.

Odborná praxe je systematicky plánována, koordinována a hodnocena na základě plnění úkolů, kterými studující prokazují dosažení vzdělávacích cílů. Důkazy o osobnostním a profesním růstu studující dokládají v portfoliích.

Odborná praxe je doprovázena seminářem k odborné praxi a supervizí.

Cíle odborné praxe

  • podpořit odbornou způsobilost a rozvíjet kompetence studujících k výkonu sociální práce v příslušných typech institucí a organizací
  • vést studující k reflexi zkušenosti z odborné praxe a sebereflexi, aby si byli vědomi sebe jako nástroje sociální práce. Studující k reflexi a sebereflexi vědomě a aktivně používají teoretické poznatky, metody a etické standardy sociální práce
  • motivovat studující k hledání a nalézání profesní identity

Cílové kompetence

Postoje – studující

  • se ztotožňují cíli, hodnotami a etickými principy sociální práce;
  • jsou si vědomi dilemat souvisejících s výkonem sociální práce;
  • začínají si být vědomi sebe jako nástroje sociální práce, identifikují svoje silné a slabé stránky.

Znalosti – studující

  • znají Etický kodex sociálních pracovníků ČR;
  • znají metody a techniky sociální práce;
  • rozumí systému organizací veřejné správy a samosprávy, mají přehled o aktuální sociální síti;
  • orientují se v legislativě vztahující se k výkonu sociální práce;
  • rozumějí struktuře organizace, jejím hodnotám, poslání, cílům a používaným metodám práce;
  • chápou roli sociálního pracovníka[3] a dalších odborníků v organizaci.

Dovednosti – studující

  • dodržují Etický kodex sociálních pracovníků ČR;
  • jsou schopni kriticky promýšlet základní témata a etická a další dilemata praxe;
  • umějí aplikovat metody a techniky sociální práce;
  • umějí aplikovat příslušné právní předpisy;
  • rozvíjejí účinnou komunikaci;
  • vystupují v souladu s profesní rolí a cíli sociální práce.

Ve vztahu ke klientovi[4] (jednotlivci, rodině, skupině, komunitě)

  • orientují se v situaci a potřebách klienta, umí posoudit jeho sociální situaci, vytvářet individuální plán spolupráce s klientem a volit vhodný způsob sociální intervence na základě akceptace a vzájemné spolupráce,
  • umějí získávat potřebné informace a dále je využívat ve prospěch klienta,
  • rozeznávají rizikové faktory svého působení a umějí stanovit meze své podpory,
  • umějí vést základní dokumentaci o klientovi.

Ve vztahu k organizaci

  • aktivně se zapojují do práce týmu;
  • rozumějí své roli na pracovišti;
  • orientují se v činnosti a rozumí hodnotám a cílům organizace;
  • orientují se ve vnitřních pravidlech organizace a dodržují je;
  • přispívají k rozvoji organizace.

Ve vztahu k sobě

  • dokážou pracovat na svém odborném růstu prostřednictvím zpětných vazeb, hodnocení, reflexe, sebereflexe a sebevzdělávání;
  • jsou schopni dokladovat a prezentovat svoji práci;
  • umějí hodnotit svou činnost a činnost druhých.

Doporučení a podmínky pro výuku

  • Řídit se relevantní legislativou týkající se zajištění odborných praxí.
  • Odbornou praxi ve škole vede pověřená osoba, která má vlastní zkušenost s výkonem sociální práce a dobře se orientuje v síti služeb.
  • Na pracovišti vede studující určený zkušený sociální pracovník, případně jiný odborník.
  • K realizaci partnerství a aktivní participace všech zúčastněných stran (studující – škola – pracoviště) je doporučeno využít trojstranný kontrakt s vymezením podmínek spolupráce.
  • Ve smlouvě o zajištění praxí je třeba ošetřit také povinnosti školy a povinnosti pracoviště v souvislosti s nakládáním s důvěrnými údaji a mlčenlivostí, bezpečností práce a požární ochranou.

Např. :
Povinnosti pracoviště :
Pracoviště poskytne potřebné informace a vytvoří podmínky pro výkon odborné praxe.
Studující budou poučeni o svých právech a povinnostech, o specifických podmínkách pracoviště v souvislosti s bezpečností práce, požární ochranou a zásadách práce s klienty.

Povinnosti školy :
Škola poučí studující o jejich povinnosti vykonávat odbornou praxi v souladu s touto smlouvou a řídit se předpisy a pokyny pracovníků pracoviště.

  1. Supervize

Pojetí:

Supervize je vnímána jako jeden z nástrojů profesního a osobního růstu studentů a studentek, jako jedna z cest podpory studujících k naplnění cílových charakteristik v profilu absolventa.

Studující v dynamickém a dialogickém procesu teoretické výuky a odborné praxe vrůstá do profese sociální práce a učí se hledat vlastní identitu sociálního pracovníka v rámci multidisciplinární spolupráce.

Supervize je interaktivním prostorem k (sebe)reflexi tohoto procesu organizovaném ze strany školy. Studující získávají vlastní zkušenost se supervizí jako s jedním z klíčových prostředků systematického rozvoje odborných kompetencí v pomáhajících profesích.

Supervize může nabízet a systematicky učit nadhledu nad procesem učení. Jejím předmětem je především odborná praxe studujících,  jejich vlastní zkušenost a potřeby, ale také zkušenost a potřeby druhých, které se studující učí rozpoznávat a respektovat.

Výuka supervize probíhá jednak formou teoretického výkladu, jednak formou zkušenostního učení. Teoretický výklad, který realizuje škola dle svých možností, by měl vždy předcházet praktické supervizi. Zkušenost supervize je realizována individuální nebo skupinovou formou, poskytuje ji kompetentní supervizor/-ka. Skupinová supervize probíhá v malé supervizní skupině (3-12 účastníků). Průběh supervize upravuje supervizní kontrakt.

Cíl

Cílem je umožnit studujícím zejména:

  • porozumět smyslu a principům supervize v pomáhajících profesích,
  • zažít proces a fungování supervize prostřednictvím reflexe a sebereflexe odborné praxe,
  • učit se z vlastních zkušeností na základě svých dispozic a potřeb v souladu s profilem      absolventa, potřebami oboru a organizací.

Na základě teoretického výkladu a zkušenosti se supervizí jsou studenti a studentky vedeni k získávání těchto postojů, dovedností a znalostí:

Postoje – studující

  • přijímají hodnoty a etické principy supervize,
  • přijímají supervizi jako prostředek vlastního odborného růstu,
  • jsou otevření aktivně a odpovědně využívat další prostředky profesního rozvoje.

Znalosti – studující

  • umí vysvětlit, co je supervize,
  • znají hodnoty, cíle, funkce a formy supervize,
  • znají etický kodex supervize,
  • mají základní znalosti o způsobu vyjednávání supervize,
  • znají smysl, cíl a základní prvky supervizního kontraktu,
  • znají možnosti a rizika supervize,
  • rozumí supervizi jako součásti profese sociální práce,
  • znají možnosti dalšího vzdělávání v supervizi.

Dovednosti – studující se učí

  • spolupracovat při vytváření supervizního kontraktu,
  • formulovat vlastní cíle supervize pod vedením supervizora /-ky
  • pracovat pod vedením supervizora /-ky na splnění cíle supervize,
  • aktivně spolupracovat v supervizní skupině,
  • nalézat situace a témata, s kterými přichází do supervize,
  • využívat reflexi, hodnocení a získanou zpětnou vazbu pro svůj profesní a osobní růst,
  • využívat supervizi pro vyrovnávání se s náročnými situacemi na praxi,
  • poskytovat hodnocení a zpětnou vazbu supervizorovi /-ce a supervizní skupině,

Studující umí vypracovat záznam ze supervize včetně vlastní reflexe.

Podmínky:

Supervizoři*

– jsou absolventi výcviku v supervizi v rozsahu minimálně 150 hodin,

– znají systém vzdělávání v sociální práci ve škole,

– chápou účel supervize v rámci školní výuky a její návaznost na výkon odborné praxe,

– mají zkušenosti z vlastní supervize,

– umí navázat dobrý vztah se studujícími, vést je a podporovat jejich učení.

Supervizor/-ka respektuje vzdělávací cíle školy a v jejich rámci vyjednává konkrétní cíle supervize se studujícími. Supervizor/-ka pracuje podle vyjednaného kontraktu, posiluje a rozvíjí odborné schopnosti studujících a podněcuje kvalitu jejich práce. Kontrakt pravidelně reviduje a aktualizuje na základě jednání se smluvními partnery, podle hodnocení dosavadního procesu a podle měnících se potřeb studentů. Ve své práci dodržuje etické principy supervize.

* kvalifikace supervize v předloženém znění bude požadována od roku 2017 za předpokladu, že vyučující již v přechodném období zahájí příslušný výcvik.

Formy a harmonogram  supervize (v souladu s harmonogramem odborné praxe), doplněný dalšími formami podpory učení studujících, určí škola samostatně. Pro splnění minimálního standardu supervize je klíčové, aby škola zajistila zkušenost se supervizí všem studujícím. Škola může akceptovat, že studující získal tuto zkušenost jinde – v případě, že zažil podmínky a metody supervizní práce v kontextu vlastního učení a zkušeností získaných v průběhu odborné praxe.

Doporučení pro dobrou praxi (není vyžadováno minimálním standardem)

Supervize je jednou z forem odborného provázení a podpory studujících při odborné činnosti. K tomu, aby studující zažili proces a fungování supervize je žádoucí, aby se v jedinečné dynamice malé stálé skupiny zúčastnili minimálně 10 hodin supervize. Studující by měli mít možnost vetovat své zařazení do určité supervizní skupiny nebo k určitému supervizorovi, pokud existuje důvodné podezření, že by nemohli v nastaveném rámci přiměřeně předkládat a sdílet svoje názory a zkušenosti (např. tu již předem existují výrazné negativní zkušenosti se vztahy k některým členům skupiny nebo k supervizorovi). V takovém případě však musí aktivně spolupracovat se školou na vytvoření alternativní přijatelné možnosti (supervize v jiné skupině či na pracovišti praxe) a přicházet s vlastními návrhy.

Supervizi je vhodné doplnit i dalšími formami podpory, reflexe a individualizovaného učení, které přispívají k dorůstání studujících do role pomáhajících pracovníků. Jsou jimi zejména:

–          učení nápodobou pod odborným vedením na pracovištích, kde studující vykonává odbornou    činnost,

–          individuální i skupinový tutoring,

–          metodické vedení,

–          kolegiální a vrstevnická podpora a interaktivní učení ve skupině,

–      kazuistické semináře

Poznámka autorů standardu:

Snahou o genderovou korektnost vyjadřujeme své přesvědčení o rovnosti žen a mužů, a současně se pokoušíme tvořivě respektovat český jazyk a jeho specifika, nejsme tedy důsledné ve slovech „absolvent“ a „sociální pracovník“, byť maskulinem vnímáme oba gendery.

7. Metody a techniky sociálního výzkumu

Pojetí:

Základní úroveň znalosti metod a technik výzkumu sociální reality a schopnost jejich aplikace patří k odborným požadavkům na vzdělávání a výkon praxe v oblasti sociální práce.

V rámci vzdělávání studentek a studentů jsou  výše zmíněné znalosti a schopnosti uplatňovány zejména při:

  • psaní dílčích (seminárních) prací,
  • tvorbě absolventské / vysokoškolské kvalifikační práce,
  • sestavování portfolia odborné praxe studenta,
  • analýze dat z různých zdrojů,
  • studiu odborných textů založených na výzkumu.

V praxi sociální práce jsou znalosti a schopnosti aplikace metod a technik výzkumu sociální reality využívány při:

  • plánování v sociální práci (např. zjišťování potřeb klientů, vzdělávacích potřeb zaměstnanců, spokojenosti se sociální službou),
  • evaluaci zaváděné sociální inovace či programu,
  • metodické činnosti (např. získávání podkladů k metodickým postupům),
  • analytické činnosti v rámci plánování sociálních služeb (na mikro, mezo i makro úrovni),
  • analytické činnosti v rámci vykazování intervencí sociální práce a dalších úkonů,
  • zadávání výzkumů jiným subjektům,
  • realizaci vlastních výzkumných šetření,
  • zpracovávání návrhů projektů obsahujících analýzy potřebnosti,
  • sestavování monitorovacích zpráv a dalších výstupů z projektů apod.

Cíle výuky

Studentky a studenti si osvojí základní znalosti metod a technik sociálního výzkumu a principy jejich aplikace v praxi sociální práce. Naučí se připravit a případně realizovat vlastní výzkum. Získají znalosti o výzkumu v sociální práci. Naučí se kriticky reflektovat výstupy výzkumů z oblasti sociální práce a využívat je v praxi sociální práce.

Student/ka zná:

  • základní principy výzkumných strategií (kvalitativní / kvantitativní), jejich výhody
    a limity;
  • logiku výzkumného procesu – principy indukce, dedukce a abdukce;
  • zásady validity a reliability v kvalitativním a kvantitativním výzkumu;
  • fáze kvantitativního a kvalitativního (příp. smíšeného) výzkumu;
  • základní designy a přístupy uplatňované v sociálním výzkumu;
  • základní techniky sběru dat typické pro výzkumné strategie (dotazník, rozhovor, pozorování, studium dokumentů apod.);
  • způsoby výběru respondentů / informantů (stratifikovaný výběr, záměrný výběr přes instituci, náhodný výběr apod.) a dalších zdrojů dat, včetně problematiky reprezentativnosti / přenositelnosti výzkumu;
  • základy analýzy kvalitativních i kvantitativních dat;
  • etické zásady výzkumu.

Student/ka umí:

  • definovat výzkumný problém,
  • operacionalizovat teoretické koncepty,
  • stanovit cíl výzkumu a výzkumné otázky, případně hypotézy,
  • určit vhodný přístup a typ dat a techniky jejich sběru,
  • zpracovat výzkumný projekt,
  • sestavit text informovaného souhlasu (pro jednotlivé participanty výzkumu),
  • využívat vhodné strategie, metody a techniky,
  • aplikovat etické přístupy ve výzkumu a řešit etická dilemata,
  • zpracovat, analyzovat a interpretovat data,
  • napsat výzkumnou zprávu,
  • vyvodit na základě získaných dat závěry pro praxi sociální práce,
  • prezentovat výsledky výzkumu.

Student/ka v rámci výzkumné praxe v sociální práci uplatňuje (hodnoty, postoje, přesvědčení):

  • Etické chování výzkumníka vycházející z tzv. desatera[1]:
  1. Soukromí
  2. Důvěrnost
  3. Poučený souhlas
  4. Emoční bezpečí
  5. Citlivost výzkumníka
  6. Rámec případného zatajení cílů a okolností výzkumu
  7. Princip řádného citování a odkazování
  8. Reciprocita
  9. Zpřístupnění výsledků práce účastníkům výzkumu
  10. Zodpovědnost výzkumného pracovníka
  • Zásady reflexivity ve výzkumu.

Doporučení pro výuku

Pro naplnění uvedené oblasti standardu se považuje za minimální:

  • rozsah výuky dva semestry po dvou vyučovacích hodinách s tím, že polovina výuky by měla být realizována formou seminářů;
  • kvalifikace vyučujícího formou prokazatelné zkušenosti s realizací výzkumů a publikovaných výsledků vlastního výzkumu v oblasti sociální práce/politiky, příp. příbuzné.

[1] Text vychází z Výzkumníkova desatera etického chování. 2011. Sociální práce / Sociálna práca, 11(1), 23–24. Dostupné z: http://www.socialniprace.cz/zpravy.php?oblast=2&clanek=379

  1. Právo v sociální práci (aktualizováno 11/2022)

Pojetí:

Právo je pro sociální pracovníky jedním z řady kontextů, které ovlivňují jejich práci. Je součástí života klientů i sociálních pracovníků, a ti by měli chápat, jak v demokratickém právním státu právo funguje a jakými pravidly se řídí.

Pojetí standardu Právo v sociální práci je postaveno na čtyřech základech:

Za prvé: na lidských právech, v nichž člověk figuruje jako SUBJEKT lidských práv. Lidsko-právní kontext výuky práva je klíčový, protože jedním ze závazků sociální práce je prosazování lidských práv (viz Princip 2 v Prohlášení Mezinárodní federace sociálních pracovníků o etických principech, 2018). Lidskoprávní normy mohou být východiskem pro řešení kolizí mezi některými právními normami a etikou, měly by být užívány pozitivně v zájmu antiopresivní praxe.

Za druhé: na vztahování práva k morálce a etice a k jiným normativním systémům. Důležitá je reflexe otázky spravedlnosti práva a schopnost aktivní diskuse ohledně právních norem rozporných s principem sociální spravedlnosti. Právo se může dostávat do kolize s hodnotami sociální práce, na což by měli být studující připravováni. Zároveň by se měli učit, jak tyto kolize řešit.

Za třetí: na znalostech relevantních právních norem, aby mohly být užívány k prosazování cílů sociální práce.

Za čtvrté: na pochopení práva jako celku – jeho podstaty, pramenů, vztahu ke státu a základním interpretačním metodám.

Studující se naučí uvažovat o roli a odpovědnosti sociálního pracovníka v kontextu práva. Osvojí si vyhledávání informací, které jsou z hlediska sociální práce relevantní. Součástí právního vzdělávání je i kritická reflexe uplatňování práva, které se může stávat zdrojem oprese lidí.

Výuka předmětu Práva v sociální práci je založena na rovině znalostní, dovednostní i aplikační. Minimální standard vzdělávání vymezuje pouze základní univerzální právní kompetence u sociálních pracovníků. Každá vzdělávací instituce může dle vlastního zaměření studijního/vzdělávacího programu rozsah výuky rozšířit.

Cíl výuky

Výuka disciplíny Právo v sociální práci si vzhledem ke studujícím klade následující cíle:

  • Naučit studující pochopit a porozumět sociální práci jako lidskoprávní profesi, která je postavena na vzájemném vztahu etiky a práva.

  • Zprostředkovat studujícím informace umožňující získat nejen základní orientaci v právním systému, v jeho hierarchii a v nejdůležitějších právních předpisech z pohledu sociálního pracovníka, ale zároveň získané poznatky a dovednosti uplatnit při výkonu sociální práce.

  • Připravit studující na uplatňování kriticky reflexivního (situačního) přístupu v interakcích sociální práce a práva.

  • Naučit studující reflektovat hranice sociálně-právního poradenství, které ohraničují/vymezují kompetence užívání uplatňování práva sociálními pracovníky a právníky.

Hodnoty a postoje

Studující jsou vedeni k následujícím hodnotám a postojům:

  • Vnímat právo pozitivně jako nástroj řešení individuálních nepříznivých situací lidí i při iniciaci širších sociálních změn, kdy dochází k diskriminaci či opresi určitých sociálních skupin jak v rovině uznání, tak přerozdělování.

  • Nahlížet na právo skrze základní etické principy sociální práce, jako jsou uznání přirozené lidské důstojnosti, prosazování lidských práv, prosazování sociální spravedlnosti, prosazování práva na sebeurčení, prosazování práva na participaci, respektování důvěrnosti a soukromí a jednání s lidmi jako s celostními bytostmi.

  • Vnímat právo jako jeden z mnoha aspektů komplexních situací klientů.

  • Chápat právo jako produkt ekonomických, politických, sociálních a kulturních kontextů a zájmů; reflektovat jeho nejednoznačnosti, protikladnosti, limity a zneužitelnost v zájmu dominujících společenských skupin; pracovat s ním reflexivně; zaujmout k němu výběrově kritický postoj a aktivně čelit nespravedlivé politice a právním praktikám v sociální oblasti práva.

  • Při řešení kolizí mezi právními normami a etikou sociální práce, či při vzájemných kolizích právních norem zohledňovat základní etické principy sociální práce.

  • Při řešení nepříznivých sociálních situací zastávat zodpovědný, poctivý, informovaný a situační přístup, pro který je znalost práva nedílným východiskem, a naopak vyvarovat se intuitivního přístupu k uplatňování práva v sociální práci.

  • Rozumět důležitosti spolupráce sociálního pracovníka a právníka při řešení nepříznivých situací klientů i při iniciaci změn právní úpravy, které jsou v zájmu klientů sociální práce .

Znalosti

1. Právo vztahující se k výkonu profese sociální práce

Studující:

  • Zná právní normy, které ukotvují profesi (pracovní pozici) sociálních pracovníků v různých oblastech jejich působení.

  • Zná vymezení pravomocí, odpovědností a sankcí vztahujících se k výkonu sociální práce (příslušné pasáže zákona o sociálních službách, zákona o pomoci v hmotné nouzi, zákona o sociálně-právní ochraně dětí, trestního zákoníku, zákona o zdravotních službách, občanského zákoníku apod.).

2. Teorie práva

Studující:

  • Zná systém práva a fungování legislativního procesu.

  • Chápe obsah pojmu práva a vztah práva k dalším normativním systémům.

  • Orientuje se v základním modelu právního vztahu a v právních skutečnostech, které souvisejí se sociální prací.

  • Zná základní interpretační právní metody (jazykový vs. teleologický výklad).

3. Právo vztahující se k zajištění potřeb klientů

3.1 Lidská práva a ústavní právo

Studující:

  • Zná právní předpisy a mezinárodní smlouvy upravující lidská práva a emancipatornípraxi (zejména Ústavu, Listinu základních práv a svobod, Úmluvu o ochraně lidských práva základních svobod, Úmluvu o právech dítěte, Úmluvu o právech osob se zdravotnímpostižením, antidiskriminační zákon).

3.2 Občanské právo hmotné a procesní; rodinné právo

Studující:

  • Zná systém soukromého práva.

  • Orientuje se ve struktuře občanského zákoníku.

  • Zná právní úpravu svéprávnosti, podprůrných opatření, veřejného opatrovnictví a otázky

    s tím související.

  • Zná základní typy věcných práv a soukromoprávních smluv.

  • Zná základní principy insolvence a exekuce.

  • Zná základní typy řízení dle občanského soudního řádu a zákona o zvláštních řízeních soudních a případné postavení sociálního pracovníka v těchto řízeních.

  • Orientuje se v části druhé občanského zákoníku.

  • Zná úpravu vztahů mezi manželi, rodiči a dětmi a ostatními příbuznými.

  • Orientuje se v právní úpravě poručenství a opatrovnictví, v náhradní péči o dítě, včetně péče ústavní.

33.3 Pracovní právo a zaměstnanost

Studující:

  • Zná strukturu zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti.

  • Zná základní instituty pracovního práva a problematiku diskriminace v přístupu k/v zaměstnání, včetně možností obrany oběti diskriminace.

  • Zná základní činnosti úřadů práce a problematiku podpory v nezaměstnanosti a zařazování/vyřazování do/z evidence uchazečů o zaměstnání.

3.4 Právo sociálního zabezpečení

Studující:

  • Orientuje se v systému práva sociálního zabezpečení a zná právní předpisy upravující jeho tři základní pilíře.

3.5 Správní právo

Studující:

  • Zná organizaci veřejné správy.

  • Orientuje se v systému správního práva.

  • Zná působnost a pravomoci správních orgánů a orgánů veřejné správy, které se mohou podílet na řešení sociální situace klienta.

  • Zná základní postupy podle správního řádu a orientuje se v průběhu správního řízení.

  • Zná základní instituty správního práva trestního.

  • V oblasti zvláštní části správního práva se orientuje v těch systémech, které mají vazbu na nepříznivou situaci klienta (zejm. Školství; zdravotnictví; cizinci; právní úprava režimu zařízení, ve kterých klienti žijí; práva klientů a možnosti jejich ochrany).

3.6 Trestní právo

Studující:

  • Orientuje se v systému trestního práva, včetně právní úpravy vztahující se k mladistvým.

  • Zná hlavní instituty trestního zákoníku a trestního řádu.

  • Zná hlavní instituty právního postavení oběti a poškozeného, včetně oběti domácího násilí a násilí z nenávisti.

  • Zná organizaci a hlavní úkoly Probační a mediační služby.

  • Zná základní principy restorativní justice.

Kompetence

Studující:

  • Vykonává profesi dle platných a účinných právních předpisů.

  • Reflektuje právní, právně-etické a profesní kolize a dokáže si je uvědomit.

  • Dokáže vymezit vztah práva k ostatním normativním systémům ve společenské praxi.

  • Dokáže integrovat právo v systému dalších společenských oblastí.

  • Používá právní pojmosloví.

  • Je schopen odůvodnit využité postupy příslušnými právními předpisy.

  • Z hlediska ochrany klienta zná a dokáže zprostředkovat poradenství v dané životní situaci.

  • Dokáže aplikovat právo v zájmu klienta a s ohledem na jeho schopnosti, potřeby a situaci.

  • Dokáže užívat znalosti z práva jako legitimní nástroj sociální kontroly v situacích, kdy

  • dochází k ohrožení klienta či dalších osob.

  • Dokáže identifikovat případnou opresivní roli právních norem.

  • Umí detekovat možná nepřípustně diskriminační jednání a poskytnout základní poradenství.

  • Dokáže identifikovat základní právní vztahy vyplývající z předpisů soukromého práva.

  • Dokáže vyhodnotit obsah právních písemností vztahujících se k nepříznivé situaci klienta a interpretovat mu jejich obsah.

  • Dokáže sepsat jednoduchá právní jednání a podání.

  • Dokáže vyhledat informace vztahující se k právnímu postavení klienta a jeho situaci.

Doporučení

  • Zajistit kontinuitu práva ve výuce, tzn. v každém ročníku.

  • Citlivě provázat výuku práva s předměty věnujícím se teoriím a metodám sociální práce, sociální politice, etice, sociální normě a rizikovým jevům, odborné praxi aj.

  • Zapojit do výuky sociální pracovníky, soudce, advokáty, státní zástupce, soudní exekutory, notáře a jiné právní profese a zprostředkovat jejich konkrétní zkušenost právní praxe.

  • Zapojit do výuky klienty sociální práce a zprostředkovat tak jejich konkrétní zkušenost právní praxe, aby se studující dozvěděli o konkrétních dopadech práva do praxe od přímých participantů.

  1. Sociální politika

Pojetí

Sociální práce jako praktická aktivita je realizována v konkrétních historických, sociálních, kulturních, materiálních a politických (ideologických) podmínkách té které země a pod stejnými vlivy se rozvíjí i sociální politika. Ta vymezuje akční pole sociální práce a podmínky, za kterých může (případně i musí) ve společnosti operovat. Tomu odpovídá skutečnost, že studijní předmět Sociální politika je jedním z pilířů studia oboru Sociální práce. Její prezentace studujícím nemá být pouhou sbírkou pouček nebo jednoduchých doporučení.

Cíl výuky

Cílem disciplíny je, aby si studující uvědomili šíři sociální reality, která je sociální politikou ovlivňovaná, a funkce, které sociální politika má. Aby poznali sociální politiku jako vědu i jako obor praktické činnosti a uvědomili si, jak sociální politika ovlivňuje sociální pracovníky v jejich práci a klienty sociální práce v jejich každodenním životě.

Absolvent/ka nabude v disciplíně dále uvedeného minimálního penza znalostí a dovedností, které umožňuje profesionálně řešit dilemata a situace vyplývající z účasti sociálního pracovníka a jeho klientů v systému sociální politiky.

Cílové kompetence

Znalosti (studující zná a rozumí následujícím okruhům vědomostí):

  • různá vymezení pojmu sociální politika a jejich dopad na pojetí sociální politiky v konkrétních sociokulturních podmínkách;
  • základní pojmy spojované s teorií a praxí sociální politiky;
  • vztah sociální politiky k jiným vědním oborům;
  • funkce sociální politiky;
  • principy tvorby sociální politiky, cíle sociální politiky;
  • aktéři sociální politiky;
  • nástroje sociální politiky;
  • typy sociální politiky a související ideologie, které jsou jejich podkladem;
  • procesy formování sociální politiky na jednotlivých úrovních řízení;
  • efekty sociální politiky;
  • vymezení, vývoj a typy sociálního státu, aktuální problémy sociálního státu – příčiny, důsledky a alternativy řešení;
  • historie sociální politiky, vývoj a tradice sociální politiky na území České republiky;
  • sociální politika Evropské unie;
  • základní subpolitiky současné sociální politiky s důrazem na jejich realizaci v ČR, kterými jsou zejména politika sociálního zabezpečení, politika zaměstnanosti, zdravotní politika, vzdělávací politika, politika bydlení, rodinná politika.

Dovednosti (studující dokáže, je schopen, umí):

  • objasnit základní pojmy a souvislosti sociální politiky;
  • vyhledávat poznatky vztahující se k teorii sociální politiky publikované v různých zdrojích, se získanými informacemi kriticky a tvořivě pracovat;
  • kriticky promýšlet základní témata sociální politiky, analyzovat je;
  • aplikovat získané znalosti v praxi sociální práce;
  • aktivně přispívat k procesům tvorby sociální politiky (zejména v lokálním měřítku);
  • pracovat se základními legislativními normami jednotlivých subpolitik české sociální politiky a aplikovat je v praxi sociální práce.

  1. Sociální norma a rizikové jevy

Pojetí

Standard Sociální norma a rizikové jevy vytváří hodnotový – tedy etický – základ pro odbornou přípravu sociálních pracovníků. Tradičně (např. pod názvem Sociální patologie) se spojuje s vymezením společenských norem a jejich překračováním jedinci či skupinami.
V současném kontextu kulturní a hodnotové rozmanitosti reflektuje proměnlivost a společenskou podmíněnost normy na jedné straně a uznává sdílenou normu včetně např. hodnot chráněných státem na straně druhé.

Pojetí tohoto standardu zobrazuje kritické myšlení v sociální práci. Předpokládá proto, že se nemusíme shodnout a že je třeba vždy – též ve výuce – představit konkrétní přesvědčení, která zastáváme, a okolnosti jejich vzniku. Rozmanitost se tedy týká obsahu i procesu
při vzdělávání v této oblasti.

Úcta ke (kulturní, vývojové, genderové atd.) rozmanitosti předpokládá, že se budoucí sociální pracovníci a jejich vyučující orientují ve sdílené metaúrovni – tedy v lidských a občanských právech, evropských hodnotách a dalších vodítkách pro oprávněnost sociální práce při dosahování změny. Obdobně na důležitosti nabývají metapravidla, která ve výuce umožní společnou konkrétní partnerskou diskusi ve vzájemné úctě. Disciplína v tomto smyslu vybavuje budoucího sociálního pracovníka způsobilostí týmově spolupracovat.

Standard se zaměřuje na celou šíři sociální práce, od pomoci ohroženému jedinci, přes postupy ovlivňující riziková prostředí, po upozorňování na strukturální nerovnosti a ohrožující toky moci.

Od vyučujících a studujících vyžaduje standard průběžnou reflexi vlastní angažovanosti, vlastních omezení, způsobů zacházení s mocí a způsobů spolupráce v rámci udržení hodnotové integrity sociální práce.

Disciplína se zabývá pojímáním rizika s aplikací na riziková prostředí, riziková jednání a rizikové situace, při nichž dochází k ohrožení či ničení uvedených hodnot. Vybavuje budoucího sociálního pracovníka vodítky, jak intervenovat, řešit hodnotové konflikty, reflektovat vlastní postoje a transdisciplinárně spolupracovat. Posiluje způsobilost k rozmanitosti včetně chápání rozdílů mezi kategorizačními a situačními přístupy, lidmi a jejich jednáním, zobecněním jevu a konkrétní situací. Zdůrazňuje partnerství jako základ vztahu pro vyjednávání spolupráce s klienty, spolupracovníky, skupinami, komunitami

Cíl

Cílem disciplíny je orientace studujících v komplexním vztahu sociálních norem a chování aktérů sociální práce označovaného jako rizikové. Studující by měli umět rizikové jevy detekovat, vyhodnotit, znát jejich možné příčiny, rizika a projevy, znát možnosti jejich prevence a řešení nástroji sociální práce.

Hodnoty a postoje, ke kterým jsou studující vedeni:

  • Respekt a úcta k rozmanitosti;
  • reflexe osobních hodnot a přesvědčení;
  • otevřenost k sebereflexi;
  • ochota rozvíjet kritické myšlení.

Výstupní charakteristiky

 (dovednosti (umí), znalosti (zná), kterými se vyznačuje absolvent vzdělávání v konkrétní disciplíně – vzdělávací cíle spjaté s absolvováním disciplíny (jsou obsaženy i v profilu absolventa))

Studující zná (znalosti):

  • Oblast témat sociální normy jako společenského konstruktu (pojmy s tím spojené, procesy a okolnosti tvorby sociální normy, vývoj teorií sociálních deviací, aktuální vědecká poznání).
  • Makrostrukturální, mezostrukturální a mikrostrukturální souvislosti vzniku, udržení
    a zániku různých rizikových jevů.
  • Důsledky rizikových jevů pro jedince, skupiny, komunity, společnosti a prostředí.
  • Možnosti prevence, nástroje sociální práce, instituce a organizace působící v různých oblastech rizikových jevů.
  • Sociální jevy a s nimi spojené chování a jednání společností považované za rizikové:
    1. Závislosti
    2. Násilí v blízkých vztazích, syndrom EAN, šikana, syndrom CAN
    3. Extremismus, interetnické a interkulturní konflikty
    4. Delikvence a kriminalita
    5. Vyloučení z bydlení
    6. Sexbyznys, vykořisťování a obchod s lidmi
    7. Sebepoškozující a sebevražedné chování

Studující umí v kontextu sociálních norem:

  • Reflektovat různá hlediska a přístupy k pojetí sociální normy a jejich využití v praxi.
  • Reflektovat své hodnoty, limity, síly, možnosti, předsudky a stereotypy.
  • Reflektovat hodnoty, limity, rizika a možnosti sociální práce jako profese.
  • Posoudit situaci člověka v jeho prostředí a navrhnout strategie sociální práce.
  • Rozpoznat možnosti a limity multioborové spolupráce.
  • Vyhledávat a využívat na základě kritického myšlení relevantní odborné zdroje v oblasti rizikových jevů.
  • Aktivně se účastnit diskuze s využíváním odborných argumentací.

Doporučení

  • Využívat interaktivně-dialogickou formu výuky.
  • Využívat kazuistiky a modelové situace a na základě problémového zadání hledat společně odpovědi na otázky, které vedou k reflexi vlastních přesvědčení.
  • Vyučovat ve skupině do 20 studujících.
  • Vyučující má profesní zkušenost se sociální prací.
  • Vyučující zve do výuky ke spolupráci lidi s vlastní zkušeností.
  • Vyučující spolupracuje s dalšími kolegy.

Návrhy možných pravidel pro výuku sdílených vyučujícími a studujícími

  • Každý názor je stejně platný. Každý má právo říct, co si myslí, pokud respektuje lidskou důstojnost a lidská práva.
  • Každý má osobní zodpovědnost za vlastní názor a jeho vyjádření a za slyšení názoru druhého.
  • Do výuky vstupuje každý se svými zkušenostmi, znalostmi a přesvědčeními. Uvědomuje si přitom výukový kontext. Reflexe osobních zkušeností a postojů slouží výuce.
  • Výuka se děje partnersky a v kruhu. Do výuky se zapojují kolegiální poradci s osobní zkušeností. Ve výuce se vychází z konkrétních životních situací, k nimž se vztahuje osobní i kritická (teoretická) reflexe.
  • K reflexi využívají vyučující a studující též dění ve výukové skupině. Pojmenovávají ho. Podporují tak odstup a reflektující nadhled.
  • Každý má zodpovědnost za dodržování hodnot partnerství, rovnosti a důstojnosti vůči sobě a druhým.
  • Zodpovědnost za proces sdílejí všichni. Vyučující sleduje, aby nebyla ve výuce porušována lidská práva a zpochybňována lidská důstojnost.
  • Vyučující též zodpovídá za rovnoměrné rozložení pozornosti a slyšení i slabých hlasů. Se studujícími, kteří se neradi zapojují do diskuse, domluví vyhovující způsob angažovanosti.

  1. Menšinové skupiny (aktualizováno 03/2023)

Pojetí

Tato disciplína rozšiřuje základní koncepty sociální práce o znalosti a dovednosti pro lepší pochopení a orientaci v sociálních problémech vyplývajících z postavení příslušníků menšinových skupin a vzájemných vztahů s majoritou v současné etnicky a kulturně rozmanité společnosti. Tím pomáhá studentům hledat a aplikovat vhodné způsoby sociální intervence přinášející pozitivní interkulturní vývoj.

Cíl výuky

Účelem je vést studenty k pochopení a respektování kulturní rozmanitosti, k osvojení si přístupů sociální práce s menšinami a tím je připravit na sociální práci s různými sociokulturními skupinami a také „většinou“.

Cílové kompetence

Znalosti

  • zná a rozumí základním pojmům souvisejícím se sociální prací s příslušníky menšin (pojmy vztahující se ke kultuře, identitě, k moci a převládajícím ideologiím, k dynamice sociálního začlenění a vyloučení, aj.)

  • zná zásadní dokumenty, legislativu a instituce v této oblasti

  • zná mechanismy, na základě nichž mohou být příslušníci menšinových skupin marginalizováni

Dovednosti

  • je schopen/na rozpoznat a reflektovat své zásadní kulturní postoje a jejich důsledky pro sociální práci s klientem v menšinovém postavení

  • umí reflektovat a eliminovat mocenské aspekty v polaritě menšina vs. většina

  • chápe menšinovost jako relativní pojem, který se týká každého jednotlivce ve společnosti

  • dovede účelně využívat znalostí o sociokulturních charakteristikách menšiny v komunikaci s jejími příslušníky

  • umí vhodně aplikovat teorie, přístupy, metody a techniky sociální práce s příslušníky menšinových skupin

Doporučení pro výuku

Uvedený výčet znalostí a dovedností může být vyučován v několika předmětech podle zaměření studijního oboru.

Obsah tohoto standardu se doporučuje osvojovat zejména prostřednictvím seminářů a interaktivního způsobu výuky, popř. i besedou s lidmi v menšinovém postavení a exkurzí v organizaci pracující s příslušníky menšinových skupin.

Doporučuje se, aby přednášející měl osobní praktickou zkušenost s výkonem sociální práce s menšinami a také měl možnost neustále zvyšovat své kompetence účastí na vzdělávacích kurzech, stážích apod.

  1. Zdraví a nemoc

Pojetí

  • Předmět zdravotní nauky se zaměřuje na pochopení člověka jako biopsychosociální jednotky, zaměřuje se na vnímání člověka v kontextu se sociálním a přírodním prostředím, přičemž neopomíjí ani otázku primární, sekundární i terciární prevence.
  • K naplnění tohoto cíle jsou doporučena témata z oblasti základů anatomie, fyziologie a patofyziologie, hygieny a epidemiologie, psychiatrie, multifaktoriální a multikauzální problematiky psychosomatické medicíny a vybraných nemocí jednotlivých tělesných soustav, které vedou ke ztíženému sociálnímu uplatnění nebo invalidizaci.
  • Student získá základní znalosti laické první pomoci a je připraven prakticky je aplikovat. Student pochopí zásady zdravého životního stylu a je schopen je prosazovat v širokém sociálním kontextu v souladu s dlouhodobým programem zlepšování zdravotního stavu obyvatel ČR – Zdraví 21.

Cíl výuky

  • Cílem předmětu je poskytnutí studentům potřebných znalostí pro syntézu poznatků z anatomie, fyziologie, patofyziologie s informacemi o zdraví a přirozeném vývoji fyzických i psychických nemocí s následnou schopností vysvětlit principy a možnosti prevence a léčby vybraných onemocnění s důrazem na dopad v sociální oblasti. Studenti budou mít potřebné znalosti a dovednosti pro poskytování laické první pomoci.
  • Zdravotní nauky vedou k formování názorů a postojů studentů s cílem posílení vědomí humánního a společenského poslání péče o zdraví vlastní a zdraví spoluobčanů. Nedílnou součástí je objasnění postavení sociálního pracovníka v systému zdravotnictví a pochopení vazeb sociální a zdravotní problematiky. Konečným cílem je pak celkové vnímání člověka ve všech jeho biopsychosociciálních souvislostech.
  • Na podkladě získaných poznatků budou pak studenti schopni v praxi posoudit konkrétní sociální problémy, které mohou mít zdravotní příčiny, i situace, kdy sociální podmínky jsou jedním z faktorů napomáhajících vzniku choroby.

Cílové kompetence

 Znalosti  – student 

  • se orientuje v základní lékařské terminologii
  • má základní znalosti z oboru anatomie a fyziologie člověka
  • zná determinanty ovlivňující zdravotní stav člověka
  • má znalosti o vzniku nejčastěji se vyskytujících chorob, jejich projevech, sociálních důsledcích a prevenci
  • osvojí si základní znalosti z epidemiologie a hygieny
  • má teoretické znalosti ze základů první pomoci
  • má potřebné znalosti z psychiatrie

Dovednosti – student

  • umí navrhnout vhodná řešení sociální situace ve spojení se zdravotním stavem klienta
  • umí navrhovat vhodná preventivní opatření
  • umí poskytnout laickou první pomoc
  • umí poradit v oblasti zdravého životního stylu
  • umí využívat získané poznatky k udržení a obnově zdraví vlastního i svých klientů
  • dokáže poskytnout konkrétní radu a podporu nemocnému klientovi i jeho okolí
  • umí poradit, kde vyhledat příslušnou zdravotnickou odbornou pomoc
  • dovede realizovat protiepidemická opatření v praxi

C. Poznámky ke komentovanému návrhu obsahu studia:

Pro druhou fázi minimálně tříletého pomaturitního studia navrhujeme specializované výběrové přednášky, které by studentům umožnily užší profesní orientaci. Podmínkou akreditace je nabídka nejméně čtyř (doporučujeme šesti) specializovaných kurzů z následujícího předběžného a neuzavřeného seznamu:

  • sociální problematika rodin (Sociální práce s rodinou a dětmi)
  • pracovní trh a nezaměstnanost (Sociální práce v oblasti zaměstnanosti)
  • kriminologie (Sociální práce s delikventy)
  • sociální gerontologie (Sociální práce se starými občany)
  • demografie
  • personalistika a řízení
  • ekonomie sociální sféry
  • psychoterapeutický výcvik (Sociální práce v poradenských zařízeních a psychiatrických léčebnách)
  • sociální práce s osobami s postižením
  • sociální práce ve zdravotnictví
  • sociální práce s menšinami, národnostmi, uprchlíky
  • komunitní sociální práce

Doporučujeme, aby se při výuce běžně používalo zahraniční literatury.  Předpokladem ukončení nejméně tříletého a pomaturitního studia sociální práce musí být absolvování formální závěrečné zkoušky podmíněné obhajobou písemné závěrečné práce.

1) Standard využívá obecných termínů student a studenti v zastoupení pojmů student, studentka a studenti, studentky. Důraz na uplatnění genderovského hlediska je nutné na všech školách vzdělávajících v sociální práci následně přenést  do výuky psychologie.
2) V zájmu genderové korektnosti pod pojmem studující myslíme studentky i studenty. Pro větší srozumitelnost textu však ponecháváme v hlavním textu pojem studující.
3) I zde upozorňujeme na nutnost genderové korektnosti – vnímáme, že jsou sociální pracovníci a sociální pracovnice, v textu reflektovaně užíváme pojem sociální pracovník.
4) I v pojmu klient upozorňujeme na genderovou mnohost – v praxi se setkáváme s klienty ženského i mužského genderu, reflektovaně užíváme pojem klient.